Od té doby, co jsem formu koupila, je u nás vánočka stále v permanenci. Myslím, že to byla skvělá – a téměř vynikající investice. Od té doby jsem upekla tolik vánoček, kolik ne za svůj celý život
Každá vánočka je trochu jiná, ale všechny až na jednu dobré. Pořád experimentuji a objevuji, co všechno mi různé kombinace mouky – sladkosti a konzistence dovolí.
Všechny vánočky byly zatím z droždí, na kváskovou jsem si ještě netroufla.
Forma z Tescomy je vážně skvělá – má antiadhezní úpravu, to znamená, že se nemusí vysypávat, stačí vymazat olejem. Ze začátku jsem tomu nevěřila, takže jsem vysypávala strouhanými ořechy, ale od té doby, co jsem zkusila, už jenom vymazávám olejem. Důležité je potřít i horní kraj formy.
EDIT: doma se objevil olej ve spreji (z Tescomy), tak jsem neváhala a vyzkoušela i na vánočkovou formu – nejprve po upečení vypadalo, že se nic neděje, ale během několika vteřin se vánočka vyloupla celá úplně sama – v celé svojí kráse – a forma zůstala jako nová. To znamená, že je v tomto případě lepší olej ve spreji než vymazání mašlovačkou. Bohužel ale do oleje je přidávaný silikon, toho jsem si všimla po pozdějším podrobném pročtení drobných písmenek na lahvi s olejem. Od té doby jí používám příležitostně.
Forma stála na rohlíku 450 Kč, v Tescomě 650 Kč (to se mi zdálo hodně, proto jsem čekala na slevy; rohlík mile potěšil).
EDIT: po prudkém zdražení všeho v r. 2022 jsem ráda, že jsem s koupí neváhala. Cena se v Tescomě vyšplhala až na 750 Kč.
Experimentovala jsem s různým poměrem mouk – jak světlých tak tmavých a různou hrubostí. Na obrázku je 400 g celozrnné špaldové a 100 g hladké špaldové (bílé). To, že je v tom bílá mouka z 20% běžný strávník nepozná. Děti i manžel jí snědli v pohodě. Zkoušela jsem i poměr 350 a 150, vypadá i chutná podobně. 100% celozrnnou si nechávám na příští rok.
EDIT: vánočka ze 100% celozrnné mouky je stejně skvělá, jako ty ostatní. Takže jí určitě také vyzkoušejte.
Sladila jsem cukrem, rozinkami a dobrosladem. Pokus použít jako sladidlo pouze dobroslad se mi nepovedl. Dala jsem 350 g dobrosladu a to bylo hodně. Vánočka byla těžká, neprokynula správně. Upekly se pouze kraje, střed byl syrový. Kraje jsme snědli a střed bohužel vyhodili. Ale to mě neodradilo to zkusit s menším množstvím dobrosladu, láká mě to.
EDIT: v průběhu roku jsem vyzkoušela sladit pouze dobrosladem, byla skvělá, ale bohužel si množství už nepamatuji.
S množstvím cukru a rozinkami jsem také experimentovala. Taťka je diabetik, takže žádoucí bylo, aby nebyla tak moc sladká a aby to jedli i děti. Kombinace 50 g cukru a 100 g rozinek bylo nejsladší minimum, které jsem zkoušela a které fungovalo. Táta byl potěšen, děti to jedly. Pak jsem si různě hrála s 50 – 80 g a 100 nebo 150 g rozinek. Rozdíl 50 g rozinek je vážně znát – vánočka je víc mokrá, není suchá.
Tuk – vyzkoušela jsem máslovou ramu v kostce a olej. 100 g ramy nebo 100 g oleje – rozdíl v tom moc nebyl. Ale když si můžu vybrat, tak radši olej, přijde mi to čistší a tak radši sáhnu po oleji. Co ale byl skok kupředu – dát oleje víc. Přidala jsem 20 g a chuť byla najednou plnější, celkově nebyla vánočka suchá a navíc i v následující dny byla celkem vláčná.
Jako tekutou složku jsem dala nejdříve 200 ml sojového mléka. Fungovalo to dobře, lepší se ukázalo 220 ml. Do jedné verze jsem dala kombinaci sojového a mandlového mléka, protože sojové došlo. Nebylo to poznat a fungovalo stejně.
EDIT: během roku jsem vyzkoušela místo mléka i jenom vodu, funguje to stejně dobře jako rostlinné mléko.
Oříšky na ozdobu – nad tím jsem ze začátku trochu přemýšlela, jak to udělat – při pečení stojí vánočka na hlavě ve formě, takže to by nevypadalo moc hezky. Navíc jsem nevěděla, jak by vypadalo, když vypadne z formy. Pak jsem si vzpomněla, že můžu dobroslad rozředit horkou vodou a potřít tím celou vánočku. Tím se začala lesknout a trochu lepit (než zaschla) – toho jsem využila a posypala plátkovými mandlemi.
Pečení na 160 stupňů na 60 minut funguje dobře – vánočka celá krásně propečená.
Vyklápění – pořád se bojím s ní pořádně bouchnout, takže po vyndání z trouby jsem jí vždy otočila dnem vzhůru na velké prkénko a přikryla mokrým studeným ručníkem. Za chvíli s tím stačilo trochu cuknout a vypadla celá sama.
Co vánočku posunulo o hodně dál, bylo přidání nastrouhaného jablka. Konkrétně 100 g oloupaného a na jemném struhadle nastrouhaného na kašičku (konzistence přesnídávky). Najednou se do ní dostala vláčnost, která jí posunula o několik levelů výš.
Kdybych to všechno věděla, už jsem si jí koupila dávno. Vím, že budu mít rychle dobré celkem bezpracné svačinky v průběhu roku. Aktuálně mi v ní kyne chleba (trošku jsem začala pokukovat po formě na chléb od Tescomy – se stejnou úpravou).
EDIT: Je zajímavé pozorovat, jak funguje lidská mysl. Máte chleba z vánočkové formy, podvědomě očekáváte něco sladkého. Dobrý chleba jako vždy, ale říkáte si, co to je. Takže vícekrát jsem už chleba z vánočkové formy nepekla. A formu na chleba z Tescomy zatím nemám, přijde mi při naší spotřebě malá.
